Minulý týden (napsáno 20. června 2011) jsem společně s šesti kolegy Republikány a třemi Demokraty podal žalobu na Obamovu administrativu kvůli vedení ilegální války v Lybii. Teď, po více než 90 dnech od chvíle, kdy prezident začal bombardovat Lybii, nikdo nemůže seriózně říct, že vláda dodržuje požadavky ze (zákona) „War Power Resolution“ z roku 1973.

Odpověď vlády odeslaná  Kongresu, který se obává zneužití vojenských sil, je opovážlivou drzostí.  Hlavním argumentem je v kostce tvrzení, že zákon není relevantní, protože vojenské síla Spojených Států není přímo zapojená do konfliktu, neboť Libye je tak vojensky slabá, že nemůže odporovat. Toto vysvětlení by mohlo být směšné, kdyby nebylo tak hrozivé. Vláda chce, abychom uvěřili, že se vlastně nebojuje, neboť oběť se není schopná bránit!? Představte si, co by se stalo, kdyby se tento princip aplikoval v trestním právu v USA. Jsem si jistý, že obyvatelé Libye, bombardovaní municí USA a NATO, nepřátelské akce pociťují na vlastní kůži.

Musíme se připomenout původ těchto útoků na Lybii. Obamova vláda neřekla ani slovo o tom, že by Lybijský vůdce Kadáfí masakroval svou civilní populaci. Místo toho tvrdila, že by k tomu mohlo dojít v budoucnu. Nikdo nemusí obhajovat Kadáfího režim – v žádném případě to nedělám ani já – jde o protest proti tomuto neohrabanému a nebezpečnému zdůvodnění k narušení svrchovanosti cizího státu.  Představte si například situaci, kdy OSN schválí vojenskou akci proti USA jako preventivní opatření proti vynucování imigrační zákonů ze strany USA.

V Libyi teď máme možnost vidět možné nasazení munice s ochuzeným uranem, zničenou infrastrukturu, bombardované univerzity, všechny ty civilní ztráty… A tohle má být humanitární intervence?  

V naší žalobě proti vládě požadujeme aby, kromě jiných kritických opatření, poskytl soud podporu a ochranu Státu před vládní politikou vedoucí k zatažení USA prezidentem do války vedenou pod hlavičkou NATO a OSN, bez souhlasu Kongresu, a aby peníze uvolněné Kongresem nemohly být použity pro protiústavní a neautorizovanou válku proti Lybii nebo jiným zemím.  Toto jsou zásadní opatření plynoucí z Ústavy a já očekávám, že soudnictví se tímto bude zabývat se stejnou vážností jako my.

Pamatujte, bylo nám  řečeno, že útok bude trvat „dny, ne týdny“ a jsme tam už tři měsíce a stálo nás to pravděpodobně kolem miliardy dolarů.  Jelikož bomby padají na Kadáfího rezidence, a zabíjejí i členy jeho rodiny, je jasné, že pravým cílem je změna režimu, ne ochrana civilistů.  Kolik toho víme o rebelech, na jejichž straně stojíme, v této – fakticky – civilní válce?

Přestože je již  troch pozdě, jsem potěšen, že vedení Kongresu začalo naslouchat našim voličům, kteří jsou výrazně proti válce v Lybii.  Dovolím si vyzdvihnout prohlášení předsedy Boehnera vyjadřující nespokojenost s přístupem Vlády k této válce a upřímně doufám, že využije veškeré ústavní síly dané legislativě, aby přivedl zpět pod kontrolu očividně zdivočelou Vládu.

Průzkumy veřejného mínění mezi Americkou populací ukazují na jasnou preferenci opravdu konzervativní zahraniční politiky: takové, která odmítá levicové, utopické doktríny budování  států a preventivních válek a takové, která není  zaplacená z dluhů.  Přinucení Obamovy vlády k dodržování litery zákona je jedním z kroků k obnovení tradiční, vlastenecké zahraniční politiky, která slouží Americkým zájmům.

Zdroj: Project Freedom

Preložil: Pavol Smetena

[], [], [], [], []

Facebook komentár