Titulky novin vypadají dobře. Drtivá většina společností, které ohlásily své výsledky hospodaření, předčila očekávání.
Bohužel pro velké společnosti, nebudou si schopny zachovat větší část svých zisků, pokud k tomu má prezident Obama co říci. Nedávno vydal Bílý dům prohlášení, které odráží touhu ke zvýšení daní, zejména u ropných společností.
Obamův plán je odstranění daňových úlev a dotací pro ropné společnosti, které činí zhruba 4 miliardy dolarů ročně. Vzhledem k jeho sklonu dotovat větrné a solární projekty je třeba si položit otázku, zdali Obama nepotřebuje tyto 4 miliardy dolarů na pomoc nesmírně méně ziskovým společnostem, které se zabývají alternativní energií.
Od uvedení Obamy do funkce se objevilo mnoho podobností mezi ním a prezidentem Jimmy Carterem, a v poslední době si začínají být podobní čím dál tím víc. Někteří si možná vzpomenou na tzv. Windfall Profits Tax (daň z neočekávaného nadměrného zisku), kterou zavedl Carter v roce 1980 jako reakci na zvyšující se ceny ropy (už to zní povědomě?).
Bohužel pro Obamovu administrativu, každá studie, kterou jsme viděli, ukazuje, že zvyšování daní jednoduše nemůže pokrýt vládní deficit. Aby se udržela nad vodou, musí vláda naprosto nutně snížit výdaje, zejména pokud doufá, že se vyhne inflaci.
Není divu, že státní dluh je největší starost, o které slyšíme od investorské veřejnosti; a zatímco o tomto problému nikdo nepochybuje, nemyslíme si, že se Američané mohou dostat z krize vlastní cestou.
Z našeho pohledu jednoduše vidíme příliš mnoho způsobů, jak se vláda může vypořádat s narůstajícím státním dluhem, který způsobuje tolik starostí. Pojďme si shrnout několik možností:
1. Škrtnout výdaje. To je v podstatě povinnost, a většina Američanů v tuto chvíli souhlasí s tím, že federální vláda potřebuje snížit své závazky a utáhnout peněženku. Určitá fiskální odpovědnost by měla jít bez řečí.
2. Monetizovat. Jinými slovy,“nafouknout“. Toto určitě není naše oblíbená volba, a rozhodně není dobré to učinit najednou (Zimbabwe?). Nicméně, mírná inflace po delší dobu – řekněme deset let – by mohla snadno odstranit státní dluh, aniž by způsobila značné ztráty v kupní síle; za předpokladu, že ekonomika bude pokračovat v růstu a přizpůsobí se inflaci.
3. Refinancovat. Nyní se to trochu liší od využití nižších úrokových sazeb k zajištění nižší hypotéční splátky. Pokud FED zvýší úrokové sazby, což se nevyhnutelně stane dříve nebo později, pak hodnota nesplacených dluhopisů klesne. Poté mohou Spojené státy znovu emitovat jejich dluh za vyšší sazby a koupit zpět starý dluh za část jeho původní hodnoty.
4. Default. Svět se nezastaví jen proto, že americká vláda zkrachuje kvůli svému dluhu. Na ulicích nebudou nepokoje. Život se prostě nezmění tak drasticky. Stačí se zeptat Rusů, kteří prožili dluhový krach na konci 90. let. Dopad bude mnohem výraznější na banky, než na průměrné občany (OBZVLÁŠTĚ ve srovnání s masivní inflací).
Je zde vážné nepochopení vládního bankrotu mezi Američany. Jen málo kdo chápe, že bankrot pro vládou vydané dluhopisy ovlivňuje držitele dluhu mnohem více, než běžné občany. V posledních 30 letech došlo k několika kreditním krizím, které vedly ke krachu v Rusku, Argentině, Mexiku a několika dalších zemích.
Během latinoamerické dluhové krize na konci 90. let a na začátku 21. století to vedlo k bankrotu Argentiny a Mexika. Brazílie také téměř zbankrotovala kvůli svému státnímu dluhu. Nyní, o deset let později, se můžeme ohlédnout zpět a vidět, že od té doby to byla jedna z nejrychleji rostoucích ekonomik na světě. Ve skutečnosti, většina z těchto zemí, která zažila krach, se stabilizovala a zotavila do deseti let.
Jednoduše, Američané potřebují dostat jejich hlavy z písku a skončit se vztekáním se nad státním dluhem. Ano, vládní výdaje musí být potlačeny; ano, fiskální odpovědnost dlouho chyběla; a ne, nejsme z toho šťastni. Nicméně pokud se lidé přestanou znepokojovat a začnou se soustředit opět na práci, aby ekonomika opět rostla, pak se tento problém se státním dluhem sám o sebe postará.
Zdroj: Treece Investment Advisory
Facebook komentár