Spousta lidí by se cítila bohatá s tisíci dolary v peněžence. Záleží ale na tom, kde se zrovna člověk nachází. V New Yorku nebo Londýně tisícovka moc neznamená. Pokud jste ale v Uruguaji, je to už slušné bohatství. Pravá hodnota čehokoliv, ať už jsou to peníze, nebo pšenice, záleží na tom, kolik z dané věci každý den člověk spotřebuje.
Tahle malá pravda, které není pro většinu lidí těžké porozumět, je extrémně nepochopitelná pro obchodníky s obilninami. Pro jejich mysl je zpravidla nemožné dostat se dál než po jednoduché klouzavé průměry a zjednodušené výhledy na předpokládané stavy zásob. Co víc, obchodníci s obilninami jsou ponoření v trzích časů dávno minulých. Dnes se komodity zemědělské produkce řídí cenově neelastickou částí dlouhodobé nabídkové křivky. To znamená, že bychom se měli zaměřit na poptávku, ne nabídku.
GRAF: Globální zásoby pšenice (Miliony metrických tun, měsíce)
Horní graf představuje globální zásoby pšenice ve skladištích na konci každého roku sklizně. Sledujeme pšenici, protože ta představuje obilninu, kterou obchodníci upřímně nenávidí. Při poslechu jejich názorů by jeden došel k přesvědčení, že cena pšenice by měla být nula. Něco naprosto odlišného je ale pravdou.
Zelené sloupce, s použitím levé osy, představují odhady zásob pšenice „v truhlách“ na konci roku sklizně. To je množství pšenice fungující jako rezerva – jednak pro zajištění plynulého zásobování, jednak jako rezerva proti nejistotě u sklizní. V roce 2008 se globální trh s pšenicí propadl dramaticky nízko, což způsobilo mohutný pohyb cen. Od té doby stouply zásoby pšenice díky dobrý globálním sklizním poměrně výrazně.
Pro nás je na grafu každopádně významná červená linie, a pravá osa. Ukazuje na kolik měsíců spotřeby vystačí pšenice na skladě nebo v rezervách. V roce 2008 měl svět po ruce jen 2.4 měsíců spotřeby. Pokud by nenarostla žádná nová , za 2.4 měsíce by byl svět bez pšenice. Odhad pro konec sklizně v roce 2011 je 3.5 měsíců. To je dramatický nárůst oproti 2008, ale rozhodně nejde o světovou potravinovou bezpečnost. Pokud by jsme veřejnosti řekli, že na konci září bude bez chleba, co by spotřebitelé udělali?
GRAF2: Pšenice, měsíce zásob
Dalším zádrhelem v těchto makro číslech je, že nám neřeknou, kde vlastně ta pšenice je. V grafu nahoře je modrá linka, reprezentující zásobu pšenice v Číně. Červená linka je světová zásoba pokud se nepočítá s Čínou. Pokud Čínu odstraníme, světu zbude příští rok jen 2.8 měsíců spotřeby pšenice v zásobách. Ta samozřejmě předpokládá, že všechno vyjde tak, jak předpokládá USDA (U.S. Department of Agriculture).
Čína má něco kolem sedmi měsíců spotřeby pšenice v rezervách. Proč by měla Čína schovávat tolik pšenice? Možné jsou dva důvody. První, vláda by nerada zažila období bez adekvátních dodávek potravin. Čekala by ji silná politická reakce od občanů. Demonstrace proti nedostatku potravin je to poslední co by si Čínská vláda přála. Je to obří pojistka.
Druhý důvod – mnoho lidi ve vládě je dost starých na to, aby pamatovali „Velký Skok Vpřed“ , politiku z roku 1958. Dillon (2009) v Úvodu do Současné Číny poznamenává:
„… způsob, kterým byl Velký Skok proveden, byl pravděpodobně příčinou úmrtí nejméně dvaceti miliónů lidí, daleko nad to, co by bylo normálně očekávané, okolo 1959-1960, během tří let velkých hladomorů ve venkovských oblastech. Hladomory nebyli způsobeny jen a pouze Velkým Skokem…ale jeho efekt byl daleko od příznivého, jak v té době někteří tvrdili. Přesun farmářů do produkce železa a oceli a přehnaně entuziastická honba za industrializací znamenala mnohem náročnější podmínky pro produkci potravin a pro rozdělení toho, co bylo dostupné. (17)“
Jakékoliv přerušení produkce pšenice by znamenalo kritický nedostatek pšenice pro celý svět. A všimněte si prosím, že pšenice se pěstuje na polích a je tedy subjektem nálad Matky Přírody. Pšenice se nevyrábí v továrnách. Ve všech regionech je sklizeň jen jednou za rok. Co myslíte, může se něco pokazit v produkci pšenice? Například, mohlo by něco tak biblického jako kobylky ohrozit jeden z důležitých, pšenici produkujících, regionů? Wendy Pugh, „Nejhorší Epidemie Kobylek za Dvě Desetiletí Ohrožuje Australskou Sklizeň “ na bloomberg.com 11.června napsala:
„Vypuknutí nejhorší epidemie kobylek za dvě desetiletí hrozí Austrálii, čtvrtému největšímu vývozci obilí, po deštích, které zlepšili podmínky pro kladení vajíček hmyzu v hlavních pěstitelských oblastech.
Předpokládaná cena za epidemii, pokud nebude řešena, může být pro zemědělský sektor Victorie dvě miliardy australských dolarů (1.7 mld USD), oznámila dnes vláda. Rozsáhlé kladení vajíček v oblasti jihovýchodní Austrálie připravilo půdu pro největší líheň za posledních alespoň 25 let, dle komise, která popsala kobylky jako nejzávaznější národní škůdce.“
Nálezy předních odborníků indikují pro nadcházející jaro epidemii rozsáhlou podobně jako v letech 1973 – 1974, kdy se kobylky rojily na většině území Victorie, oznámil dnes premiér státu, John Brumby.“ Před lety 1973- 1974 byla podobně rozsáhlá katastrofa v roce 1934, můžeme tedy čelit situaci vznikající jednou za život – mor kobylek rojící se přes celé území státu.“
„Jen první etapa jarního líhnutí může zasáhnout území 1.8 miliónu hektarů (4.4 milionu akrů), řekl člen komise Adriaansen … Roje s velkou hustotou kobylek – více než 50 kusů hmyzu na metr čtvereční – může sežrat 20 metrických tun vegetace denně, …“
Svět v blízké budoucnosti zjistí, jak tenká je globální rovnováha potravin. V tom samém okamžiku přichází z Mexického Zálivu důležitá zpráva. Snaha o prosazení bio-paliv byla jednoznačně podpořena ropnou skvrnou v Mexickém Zálivu. Bio-paliva neprodukují ropné skvrny na pobřeží. U.S. by měla okamžitě podniknout kroky za účelem vyhnout se únikům ropy v budoucnu, a nastavit podíl etanolu na 12-15 procent. A současně, daňový kredit pro bionaftu by měl být okamžitě obnoven. Bionafta neznečišťuje oceán, a US v současnosti neprodukuji téměř žádnou bionaftu díky neexistenci daňového kreditu. Pokud se chcete dozvědět víc o agro-potravinách (Agri-Food), přejděte na tento link: Agri-Food Value View
Zdroj: Agri Food Value
Facebook komentár