Problém penzí v USA “John Mauldin”

Bohužel, jsem už strávil více než dost času na letišti dát dohromady další příspěvek do „Thoughts from the Frontline“, protože díky rezervační chybě jsem strávil na letišti JFK šest hodin, místo toho, abych rybařil v Maine. Detail pro ty, které to zajímá nebo se chtějí pobavit jsou na konci. Ale to mi dovoluje nabídnout vám pohled do zprávy, která nutí k zamyšlení, o tom, jak špatné jsou veřejné penze bez prostředků. Situace je horší, než si myslíte. Poté to zakončíme překvapující zprávou o Číně z pera laskavého Simona Hunta, který mi umožnil publikovat svůj poslední dopis vcelku. Určitě potřebujete si ho přečíst. A začneme s touto fámou z Reuters. Přečtěte si to a plačte. Je to od James Pethokoukis

Politické  riziko: Srpnové překvapení  od Obamy?

„Veřejné investice mohou dostat svou vlastní gigantickou pomoc. Fámy se divoce šíří z Washingtonu na Wall, takže Obamova administrativa se hodlá nařídit vládou kontrolovaným věřitelům Fannie Mae a Freddie Mac, aby odpustili jistou část hypotéčního dluhu miliónům Američanů, kteří dluží více než je hodnota jejich vlastních domácností. Odhadem 15 miliónů dluhů v U.S.A – jeden z pěti – je v záporných číslech ve výši asi 800 miliard US$. V upomínce na Štědrý večer 2009, ministerstvo financí se vzdalo limitu 400 miliard US$ jako finanční pomoci Fannie a Freddie a slíbilo nelimitovanou pomoc. Současný prostředek pro pomoc by mohl být program z Bushovy éry – Home Affordable Refinance Program, nebo zkráceně HARP (Program dostupného refinancování domácností). Sesterský program Obamova úsilí o modifikaci půjček. HARP byl prodloužen do 30. června 2011.“

„Takový posun, pokud se stane, by byl senzační politickou a ekonomickou šokující zprávou, více než 100 dní před volbami v polovině funkčního období, ve kterých Demokraté nyní očekávají masivní porážku, ne-li největší ztrátu v historii. Klíčovým datem je 17. srpen, kdy ministerstvo financí pořádá mohutně propagovanou schůzi o budoucnosti Fannie a Freddie.“
Běžně  takovýto druh věcí ignoruji. Ale Pethokoukis je seriózní  novinář, který má důvěryhodnou historii a dlouhý seznam vnitřních kontaktů, jak bůže vidět v odkazu dole.:

Doufám, že je to jen fáma. Vážně. Chcete zdanit nájemníky (okolo 35% z nás), aby jste pomohli zaplatit hypotéky lidí, kteří vědomě vstoupili do obchodní transakce, která bohužel neskončila dobře? Opravdu je mi jich líto. Mám několik velmi dobrých (a zodpovědných) přátel, kteří mají trable a rozumím těmto záležitostem. Nakoupili v nevhodnou dobu. A co moje investice, která při nastartování zkrachovala? Lidé, kteří jsou za kreditními kartami? Když jste si koupili nové auto, jste v mínusu v ten moment, kdy auto hodně řídíte. Pomoc pro ně? Kde to skončí? Stovky miliard dluhu, který budou naše děti muset platit? Řekněte, to není tak Joe. Můžete si přečíst celý blog, jestliže máte nablízku nápoje pro dospělé a léky na vysoký tlak. http://blogs.reuters.com/james-pethokoukis/2010/08/05/an-august-surprise-from-obama/

Problém s penzemi

Čerstvě vydaná zpráva z Center for Policy Analysis (Centrum politických analýz) od Courtney Collins a Andrew J. Rettenmaiera (důvěryhodné osoby z Mercer University a Texas A&M, respektive) naznačuje, že státní a místní penzijní fondy jsou drastický bez prostředků.

Poprvé  jsem psal o veřejných penzijních problémech v roce 2003, kdy jsem předpokládal, že penze budou brzy bez financí ve výši 2 bilióny US$, protože dlouhodobý sekulární medvědí trh bude tlumit zisky. Ukazuje se, že jsem se ještě jednou osvědčil jako radikální optimista.

Citováno z vládního souhrnu:

„Mnoho finančních závazků penzijních plánů státní a místní vlády je vypočteno pomocí diskontní sazeb, které nejsou souměřitelné s rizikem, které mohou představovat pro daňového poplatníka. Účetní standardy umožňují penzijním fondům počítat jejich finanční závazky za použití diskontní sazby porovnatelné s očekávanou mírou zisku v aktivech fondů. Tato typicky vysoká diskontní sazba má sklon redukovat narůstající finanční závazky penzijních plánů. Avšak, penzisté mají stále legální nárok obdržet své důchody a proto tedy, je mnohem vhodnější použít nižší diskontní sazbu při výpočtu narůstající finanční závazky penzijních plánů.“> 

„Díky použití vysokých diskontních sazeb, finanční závazky penzijních plánů státní a místní vlády jsou podhodnoceny. Například, nedávné zprávy Pew Center o U.S.A. a ostatních naznačují, aktiva pokryjí okolo 85 procent penzijních výhod dlužených účastníkům. Ale jiné studie, které přijaly nižší diskontní sazby, zjistily, že finanční závazky mohou být ve skutečnosti o 75 až 85 procent vyšší než ty oznámené. Ve výsledku role daňového poplatníka jako pojištěnce může být mnohem větší než se očekávalo. Celou zprávu si můžete přečíst a jak na tom jste na http://www.ncpa.org/sub/dpd/index.php?Article_ID=19634

Ukazuje se, že, podle výpočtu autorů, státní a místní penze jsou bez prostředků ve výši 3 bilióny US$ (s velkým B). Samozřejmě, některé státy jsou na tom hůře než ostatní. Zpráva má několik grafů, ale následující řekne nejvíc. Jsou to nezajištěné finanční závazky jako procenta státního HDP.

V článku (o méně než 20 stranách) citují práci od Novy-Marx a Rauh a jiný článek od Biggse. Všichni používají rozdílné metodologické postupy, ale dostávají se zhruba na stejnou hodnotu 3 bilióny US$.

Za prvé, pochopte, že ve většině států zákon neumožňuje úpravu penzí. Daňoví poplatníci jsou naprosto v pasti. Tyto peníze BUDOU získány buď z vyšší daňové zátěže nebo omezením služeb (jako je zdravotní péče, opravy silnic a cest nebo policie).

Za druhé,  díra se stává hlubší s každým rokem. Většina penzí předpokládá 8% návratnost jejich investic. To je v době pomalé ekonomiky roky před námi (jak jsem ukázal někde jinde), velmi nízké výnosy bondů a akciový trh, který si myslím, je stále ve fázi dlouhodobého sekulárního medvědího trhu na dalších 6-7 roků, což předpokládá trvání do strany směřující volatilní trh.

Co když  místo návratnosti 8%, byly celkové zisky 5%? To by znamenalo, že díra bude hlubší o 75 miliard US$ každý rok. A co když by lidé žili déle, jak je zřejmý trend, jak pojišťovací agenti udržují změny v tabulkách dlouhověkosti každých několik let k lepšímu? (Což pro ty šedesátileté je velmi dobrá věc!)

Proč  použít předpoklad 8%? Protože když použijete více konzervativní  čísla, jak některé akademické studie navrhují, byste museli navýšit současné příspěvky na penze, když státní  a místní vlády a školy mají již ve fiskální problémy. Takže co by se mělo dělat s penzijními plány? Pronajmou si „poradce“, kteří jim řekou, že mohou očekávat 8%, jak ukazují všechny nádherné modely a články, které podporují jejich „doporučení“. Poznamenejte si to, jestliže jste byl konzultant, který řekl, že byste měl použít 5% diskontní sazbu, neměl byste být najat. Hmmm, kde jsme jenom tenhle fenomén viděli před tím?

My přítel Paul McCulley (z PIMCO [Pacific Investment Management Company], kterého doufám dnes večer uvidím) vtipně poznamenal, že ratingové agentury dávaly falešné ID na „chlastací párty pro mladistvé“, když došlo na podřadné hypotéční ratingy. Penzijní poradci nabízejí podobné služby svým klientům, kterým říkají, co chtějí slyšet, platí velké poplatky za privilegia a tím zvyšují riziko pro daňové poplatníky a snižují současné problémy politiků.

Pro mnoho států  a obcí to spěje k slzavému konci. Myslím ke skutečným slzám. Financování penzí v některých státech budou vyžadovat dle zákona 25-30% nebo více z daňových výnosů. To bude znamenat mnohem vyšší daně a redukce služeb. Vážně bych si zkontroloval, jak váš stát nebo lokalita je financována v tomto smyslu. Nemohli byste chtít odejít do penze na místě, které je na kolizním kurzu s vážnými problémy.

Kam spěje Čína? 

Obraťme se teď k Číně. Tuto zprávu jsem obdržel od Simona Hunta, který sídlí v Londýně. Kromě toho, že je expertem na měď, je vážným studentem v Číně a hodně tam cestuje. Během let získal mnoho vnitřních kontaktů. Čím více čtu Simona, tím mnohem vážněji beru jeho analýzy. Je velmi protikladná osoba, ale zdá se dělá hodně věcí dobře. Takže podívejme se, co píše po posledním návratu z Číny.

NÁVŠTĚVA ČÍNY: EKONOMICKÁ ZPRÁVA
od Simona Hunta

Se vší pravděpodobností  Čína vstoupila do nejkritičtějšího a nejnamáhavějšího období, kdy se země znovu otevřela vnějšímu světu v 70. letech minulého století. Na domácím trhu existuje spousta záležitostí, z nichž některé by mohly způsobovat nestabilitu. Tyto záležitosti zahrnují následující:

• Dostupnost domů,  či bytů
• Nestabilnost vedení státu
• Potenciální, ne-li bublina trhu s nemovitostmi
• Rostoucí příjem a bohatství, rozdílný mezi těmi, kteří ho vytvořili a těmi, kteří ne
• Pokračující závislost země na vývozech, které jsou hlavním tahounem růstu
• Nízký kredit, který tvrdě dopadá na úspory a stimuluje investice/spekulace
• Nesprávné přerozdělení kapitálu, které plyne z předcházejících faktorů
• Zadluženost místních/provinciálních vlád
• Nová asertivita a arogance na všech úrovních
• Vytváření politiky, která se zaměřuje jen na krátkodobé jevy bez pojmenování strukturálních a dlouhodobých problémů, atd.
• Dopad rostoucích mezd
• Energetická síla
• Role zahraničních firem
• Spolehlivost zdrojů – voda, surové materiály, atd.

Tento seznam by mohl pokračovat, ale tyto problémy se vyvíjejí v době, kdy je světová scéna zneklidněna díky obtížím a nejistotám, a kdy tvorba politiky uvnitř Číny se tává mnohem komplexnější. Rivalita uvnitř vedení, která jde nad rámec běžného napětí, které často nastává v období od počátku vládnutí až po změnu vedení (nastane v roce 2012), dělá politický management mnohem obtížnější a vedla ke konfliktním stanoviskům, které v mediích vyjádřily různé frakce.

Několik málo může znát celý příběh o tom, co se děje uvnitř Státní  rady, ale zdá se, že bitva se vede o realitní sektor. Uvnitř vedení jsou ti, kteří si dělají obavy z toho, že průměrné ceny domů jsou příliš vysoké pro většinu lidí, kteří si nemovitost kupují poprvé (viz naše minulá zpráva). Chtějí, aby ceny klesly napříč celou zemí o 10-20%. Proti této skupině nestojí jen developeři s nemovitostmi, ale také místní vlády a mnoho dalších v Pekingu. Tato skupina samozřejmě závisí mnohem více na svých příjmech nebo v případě developerů, na jejich ziscích, zvětšování pozemků a budování hodnot. V podstatě, místní vlády závisí z 1/3 svých příjmů na prodeji pozemků. V roce 2009 přinesl prodej pozemků 1,6 biliónů jüanů v porovnání s celkovým příjmovým rozpočtem ve výši 3,3 biliónů jüanů. Navíc, pozemek je nejvíc používaná záruka bankovních půjček, jeho hodnota je tedy rozhodující pro úvěrovou strukturu.

Mnoho místních vlád zcela nedodržovalo nová omezení zavedená centrální vládou v realitním sektoru. To rozzuřilo ty v Pekingu, kteří stojí za snahou o pokles cen nemovitostí. V podstatě, co vidíme, je bitva mezi centrální a místními vládami. Z našeho pohledu to je boj, který si centrální vláda nemůže dovolit prohrát.

Rozsah spekulací  s nemovitostmi je enormní. Existuje celkem 64,5 miliónů bytů a domů v městské Číně, které jsou prodány, ale jsou prázdné, to je pětinásobný přebytek v U.S.A podle ekonomů z Čínské akademie sociálních věd.

Zpráva sepsaná v červenci tohoto roku National Bureau of Economic Research (Národní úřad pro ekonomické studie v U.S.A.) nabízí zajímavá data o čínském trhu s nemovitostmi. Reálné ceny nemovitostí stouply od roku 2007 o 140%. V prvním čtvrtletí tohoto roku ceny nemovitostí stouply o rekordních 41% od té, kdy se ukázalo, že ceny se stabilizovaly, ale neklesly. Růst cen nebyl způsoben žádným nedostatkem bytů. Na pěti z osmi trhů, které autoři zprávy studovali, byl počet nabízených bytových jednotek od roku 1999 nejméně tak velký jako narůst počtu domácností. Na třech ostatních trzích, relativně mírný rozdíl nevysvětluje obrovský narůst cen nemovitostí.

V Pekingu nastalo osminásobné zvýšení hodnoty pozemků od roku 2003, ale od konce roku 2007 se ceny pozemků skoro ztrojnásobily. Dopad rostoucích cen pozemků na domy a byty byl stejně velký. Od roku 2003 do 2007 poměr hodnota pozemku/hodnota nemovitosti se pohyboval mezi 30% a 40%, ale poté se zdvojnásobil na hodnotu přes 60%. Zpráva také zjistila, že když státní podnik (SOE = state-owned enterprise) centrální vlády vyhrál nabídku na pozemek, ceny vzrostly o asi 27% více, než kdyby nebyly zainteresovány, což tedy ukazuje vliv, který SOEs využívají na hodnotách pozemků, vliv, který vzrostl v roce 2009, kdy začaly být více aktivní. Separátní zpráva ukazuje, že do současné chvíle tohoto roku 82% aukcí pozemků v Pekingu vyhrály SOEs.

Hodnoty poměru cena/nájem v Pekingu a na sedmi ostatních velkých trzích napříč zemí vzrostly od počátku roku 2007 z 30% na 70% a současné poměry cena/nájem znamenají velmi nízké spotřebitelské náklady ne více než 2-3% hodnoty domu. Očekávané velmi vysoké kapitálové zisky se jeví nezbytné k ospravedlní tak nízkých spotřebitelských nákladů vlastnictví. Zpráva pokračuje s propočty, které navrhují, že dokonce i malý pokles v očekávaném zhodnocení by vedl k velkému poklesu cen, přes 40%, na trzích jako je Peking.

Zkrátka, na pozadí levných peněz a spoustě úvěrů, ceny domů  napříč zemí se staly nedostupné pro většinu těch, co poprvé kupují dům/byt. V Pekingu, například, průměrná cena domu v minulých třech letech se pohybovala mezi čtrnácti- a patnáctinásobkem příjmů, ale v první čtvrtině tohoto roku vzrostla na osmnácti a půlnásobek. Jestliže průměrné ceny domů neklesnou napříč zemí, existuje riziko, že Peking bude nucen o něco více zpřísnit politiku. Změkčení monetární politiky je možné jenom, když průměrné ceny domů klesnou v rozmezí 10-20%.

To je vše, o čem politický boj je, protože jestliže tento vývoj cen pokračoval nekontrolovaně, vedení bude riskovat vznik sociální nestability. Dělníci všude očekávají vyšší mzdy. Požadavky nejsou vznášeny jen v SMEs (small and medium enterprises = malé a střední podniky) a zahraničních společnostech, ale také uvnitř SOEs. Chápeme, že významný počet SOEs potkaly de facto stávky. Dělníci píchnou příchod, jdou na své pracoviště, položí své nástroje a píchnou odchod, aniž by udělali nějakou práci.

Seznam křivd je dlouhý, s rostoucími mzdami je. Jak vláda se vláda vyrovná se tou situací, se uvidí. Připomínáme, že to bylo v roce 1989 po připojení dělníků ke studentům, co se situace explozivně vyhrotila. Nikdo neočekává vůbec něco podobného, ale takové zvraty ilustrují napětí, které leží pod povrchem a se kterým vedení bojuje.

Politika v Číně, to je všechno o zachování sociální stability. Demografická struktura země nutí vládu přijmout nový ekonomický model, který bude částečně postaven na úrovní průměrných mezd v pěti následujících letech ve výši nejméně dvojnásobku mezd v minulých pěti letech. Dr. Clint Laurrent z Global Demographics důsledně uvedl, že čínští statistici přeháněli, když zveřejnili míry porodnosti od roku 1990. To naznačilo, jak napsal ve svém článku z roku 2005, že čínská pracovní síla dosáhne vrcholu v roce 2008 na hodnotě 770 miliónů, aby poté v roce 2025 padla na 690 miliónů. Další hlavním důsledkem je, že důležitá věková skupina 20-39 let dosáhla vrcholu v roce 2000 na hodnotě 458 miliónů a v letošní roce klesne o 4%.

Následky těchto demografických změn jsou obrovské. Za prvé, nastane inflace mezd, nejen v privátním a zahraničním sektoru, ale i v SOE, jak jsme zmínili dříve. Za druhé, to znamená, že výrobci nasadí automatické stroje, aby redukovali pracovní sílu (nově se rozvíjející sektor) a zlepšili produktivitu. Za třetí, podle Michaela Petttise, hostujícího profesora v Pekingu, rostoucí mzdy vytvářejí základ pro lepší utrácení spotřebitelů, i když domácnosti, stejně jako v minulosti, budou muset pokrýt ztráty způsobené místní vládami (vyšroubování cen nájemného). Za čtvrté, čistý příjem na venkově se vylepšuje. Tento vývoj, kombinovaný s subvencemi ve formě dotací pro venkovské domácnosti za účelem nákupu řady přístrojů pro domácnosti, posunul poprávku po těchto výrobcích na venkov. Nicméně, je to lidská přirozenost, že když je nabízen nějaký dárek, existuje po něm velká sháňka, a to tak dlouho dokud dotace budou ovlivňovat prodej přístrojů, je sporný bod.

Konečně, tvůrci politiky vědí, že přišel čas, kdy závislost země  na vývozu kvůli růstu, musí být nahrazena řízeným růstem na domácím trhu, který se zaměřuje na utrácení spotřebitelů a ne na investice do stálých aktiv. Avšak, místní vlády na pobřeží budou bojovat za to, aby vývoz z jejich regionů pokračoval a aby podporoval jejich vlastní růst, ale jejich úspěchy budou záviset na celosvětovém obchodu.

Mnoho z prudkého nárůstu ve vývozu v letošním roce až do současné chvíle bylo způsobeno díky doplnění zásob uvnitř distribuce a prodejních kanálů a díky očekávanému zvýšení vývozních cen mimo Čínu. Doplňování zásob bylo nyní v kurzu v Evropě a v U.S.A. Za předpokladu očekávaného zpomalení utrácení spotřebitelů v U.S.A. v druhé polovině tohoto roku, skutečně lze očekávat likvidaci určitých zásob. I tak, čínské vývozy by měly koncem roku prudce poklesnout.

Přechod k nefixnímu kurzu jüanu vůči US$ dává Pekingu pružnost buď zhodnocovat nebo devalvovat měnu v závislosti na celosvětových podmínkách. Každé zhodnocení bude mírně dáno malými maržemi, které má většina vývozců ráda. Jestliže náš profil světové ekonomiky je i z poloviny správný, měli bychom očekávat v roce 2012 devalvaci jüanu vůči US$ a ostatním měnám.

Inflace mezd hrozí tím, že bude živit obecnou inflaci. Ceny potravin nyní  zůstávají vcelku stabilní, ale existuje riziko, že na konci roku stoupnou. Podle přítele, který nakupuje každý týden, ceny zeleniny prudce stoupají. Ceny masa jsou po celou dobu stabilní, ale ceny pšenice vzrostly dost dobře nad vládní prodejní cenu 1800 jüanů, k ceně 2350 jüanů, když jsem naposledy dívali. Přátelé se obávají, že cenný potravin vzrostou ve čtvrtém čtvrtletí, společně s některými ekonomy, kteří předpovídají růst CPI (index spotřebitelských cen) 5% rychlostí. Také jsme řekli, že ceny elektrikářů, instalatérů, a dalších občasných prací, v Pekingu a ostatních velkých městech, se během roku zdvojnásobily. Náš obecný pohled je, že Čína je na prahu celkového zvýšení životních nákladů. Zda se projevuje na oficiálních číslech nebo ne, domácnosti to pocítí.

Dlouhodobá  obava je, zda Čína má klíčové zdroje k udržení růstového profilu, který země zažívala během posledních nezvyklých čtyřiceti let. Voda může určitě být prvkem klíčového nátlaku. Čínské kapacity vodních zdrojů tvoří ¼ toho, co je běžným světovým průměrem. Jinými slovy, země má 20% světové populace, ale jen 7% celkových celosvětových zásob vody. Tento problém je způsoben rozptýlením těchto zdrojů. Oblast kolem řeky Jang-c’-ťiang odpovídá 36,5% plochy státu, ale zadržuje 81% své vody. Severní část Jang-c’-ťiang zabírá 64% teritoria státu, ale jenom 19% svých vodních zdrojů.

Zpráva Světové  banky ukazuje, více než polovina 660 čínských měst trpí  nedostatkem vody a 90% podpovrchové vody a 75% čínských jezer a řek je znečištěno. To jsou příklady fyzikálního tlaku na růst. Čínské rapidní tempo industrializace zanechalo zemi vážná břemena a masivní vymýcení, nejen v městských oblastech, ale ve všech částech venkova. Voda je celosvětový znehodnocující se zdroj, jak ukázali William Houston a Robin Griffiths ve své knize  Water: The Final Ressource (Voda: Konečný zdroj). Historie ale také ukazuje, že války jsou bojem o přístup k vodě. 

Zadluženost místní vlády se ukazuje jako potenciální časovaná  bomba, jak pisateli řekl jeden přítel. Jakkoli je to správné číslo, je obrovské a leží v intervalu 6 až 11,4 biliónů jüanům což je ekvivalent 71% nominálního HDP země. Některé zprávy naznačují, že banky budou mít potíže kompenzovat 23% toho, co půjčily. Čínská komise pro regulaci bank řekla bankám, aby odepsaly ke konci tohoto roku nefungující projekty půjček.

Nikdo by neměl být překvapen těmito čísly. V říjnu minulého roku jsme řekli a podali zprávu, že 1/3 z fiskálního stimulu a bankovních půjček nikdy neputovala do skutečné ekonomiky. Pravděpodobně existuje více skrytých černých děr. Jedním důsledkem je to, že kredit je těsný společně se zvyšujícími se pohledávkami napříč širokým výrobním prostorem.

Trhy budou zaznamenávat některé z těchto nejistoto. Souběžně s pádem celosvětových akciových trhů, který by měl nastartovat velmi brzy, Šanghaj a ostatní čínské akciové trhy se ke konci roku prudce propadnou. To vezme ochotu spotřebitelů kupovat věci dlouhodobé spotřeby, jakou jsou auta a přístroje. Už, jak jsme slyšeli, zásoby těchto věcí rostou uvnitř distribučního systému společně pravděpodobným poklesem výroby během následujících měsíců.

Mnoho společností  věří, že oslabení, které nyní pozorujeme, je sezónní  záležitost. Ale ostatní, jejichž mínění respektujeme, že toto oslabení budeme pozorovat až do konce roku. Ceny surovin, polotovarů a hotového zboží pravdě podobně  velmi brzy začnou klesat. Namísto akumulace zásob, akcie uvnitř celého výrobního a distribučního systému radikálně klesat a zopakují v menší míře to, co se stalo v druhé polovině roku 2008. Stavební aktivita bude pomalu pokračovat navzdory pokračující vysoké míře dokončení, spotřebitelské utrácení také zpomalí, v čtvrtém čtvrtletí oslabí vývoz a investice do stálých aktiv budou nižší. Na konci roku, se psychologie obchodníků a spotřebitelů pousne od optimismu k pesimismu v jedné řadě s pohyby na šanghajském akciovém trhu. Ve čtvrtém čtvrtletí budou reálné obchodní aktivity poměrně stagnující. Poslední zprávy z Vládního logistického úřadu a z banky HSBC ukazují zpomalení ekonomiky. První z nich sleduje SOEs a druhá soukromý sektor. HSBC podindex nových objednávek klese z hodnoty 49,7 v červnu na 47,9 v červenci.

Stručně  řečeno, my pochybujeme, že nastane nějaké zmírnění  politiky do doby až průměrné ceny bytů klesnou do rozmezí 10-20%. Čína vplouvá do velmi obtížného období, jak se pozornost posouvá k udržitelnému domácímu růstu a pryč od krátkodobých opatření k obraně mantry 8% růstu HDP. Tato situace nastávám, když se existující vedení chystá na svoji výměnu za nové v roce 2012, když by sociální stability mohla být ohrožena díky politickým chybám, když zbytek světa zvedá obočí nad růstem čínské průbojnosti, a když si zahraniční firmy kladou otázku o své další budoucnosti v Číně. Čína upadne do zmatku a nebude to snadná jízda.

Zdroj: Thoughts from the Frontline

Preložil: Ivo Stoukal