LBMA 2010: Zpátky do budoucnosti od “Adrian Ash”

Toky „Velkých peněz“  z těch největších trendů na trhu samozřejmě. Ale i ti nejbystřejší lidé se ve své předpovědi mohou značně odlišovat od toho co pohled nazpátek v budoucnu řekne o tom, na co jsme mohli vsadit.

V Německu, v parlamentní, tzv. Weimarově republice jste např. do r. 1922 potřebovali 100 papírových marek, abyste nakoupili jednu zlatou minci marky, a to měli mít původně ekvivalentní hodnotu. „Přesto, německý kancléř (stále) nepřipustil spojení mezi tisknutím peněz a jejich znehodnocením.“, jak uvádí Adam Ferguson v knize „When Money Dies (Londýn, 1975), ikdyž hyperinflace zvýšila ceny potravin v Berlíně o 50% během  jednoho měsíce.

I v německých novinách Vossische Zeitung se tehdy psalo: „názor, že příliv peněz je skutečnou příčinou znehodnocení měny je nejenom chybný, ale také nebezpečně chybný.“ Nicméně14 měsíců později už bylo zapotřebí jeden bilión papírových marek pro nákup jednoho zlatého ekvivalentu a německé banky začínaly posílat papírové marky raději k recyklaci jako odpad. 

Kdopak mohl takový vývoj předpokládat?

Přeskočme však v čase téměř století. Dneska je hodnota peněz opět v sázce a bez zřetelného trendu – inflace nebo deflace, komoditní růst nebo deprese – a to znamená hodně vrásků pro každého, kdo se seriózně snaží chránit své úspory. Za poslední dekádu se cena zlata ve svém růstu málokdy zastavila a dostala se od 250 USD až přes 1300 USD za trojskou unci dnes. Na druhé straně cena akcií se téměř nezměnila, komodity šli určitě nahoru, ale ceny tzv. „pevných aktiv“ (mimo zlato a stříbro) zůstaly pod úrovní svých „před-Lehmanovských“ vrcholů z roku 2008. Ceny vládních dluhopisů a peníze na účtech bank tak tak stíhají s inflací, ikdyž oficiální míra čisté inflace v USA spadla pod 1% za rok. Také trh nemovitostí vypadá na téměř jistou dvojitou recesi.

Proto není se čemu divit, že překročení hodnoty zlata 1300 USD vzneslo na letošní  konferenci London Bullion Market Association (LBMA) v Berlíně otázku a téma k diskusi, zda je vývoj ceny žlutého kovu bublina nebo opodstatněný růst? Kromě stanovování nákupních a prodejních cen stříbra a platiny, představuje členství v LBMA také světový velkoobchodní trh zlata – tj. rafinérie, sklady, finančníci, analytici a dealeři, kteří pomáhají v produkčním cyklu zlata k přesunu od těžišť k retailovým zpracovatelům jako např. klenotníkům, výrobcům dentálních potřeb, mincovnám, atd. Vše centralizováno v Londýně (kde mezi sebou členové denně zobchodují kolem 20 miliard USD hodnoty zlata), tato „úzká“ skupina finančního trhu zajisté pamatuje časový vývoj ode dneška po dobu, kdy cena zlata po dvě dekády padala, klesala potávka a tím i výnosy pro tržní dodavatele. A tak v tento moment nikdo nechce být pozdě v zachycení změny trendu

Jak říká jeden z představitelů tradingové firmy: „Když jsem začínal obchodovat vzácné kovy v ranných 80. letech, privátní klienti drželi kolem 3% svého bohatství v zlatých cihlách a mincích, nicméně během následujících 20 let byly tyto rezervy prodány a v r. 2000 již toto procento bylo blízko nule.“

Dále zmínil, že sám momentálně  přikoupil žlutý kov do svého portfolia. Avšak, většina návšťevníků kongresu, ač přesvědčena o dalším růstu ceny v průměrném odhadu 1450 USD do září 2011 a 60-ti% většina věřící, že zlatu se bude dařit i v době případné deflace, není zdaleka plně zainvestována. Průzkum ukázal, že 74% profesionálů, kteří se účastnili kongresu drží mezi 0% až 10% osobního bohatství v investici do vzácných kovů. Z toho vyplývá, že buď nemají dostatek odvahy uskutečnit to v co sami věří, nebo rádi oddělují prostředí, kde vydělávají příjem od toho kam investují, nebo cena zlata nebyla dále povzbuzena investičním dolarem lidí, kteří jsou kovu nejblíže.

Více šířeji, současné investice do zlata představují ztěží 0,5% světového investabilního bohatství (jak ukázal Shayne McGuire z Texaského penzijního fondu učitelů), což je pokles z 3% zaznamenaných v r. 1980, či z 5% v r. 1968 nebo 20-ti% alokace před rokem 1930.

McGuire uzavřel konstatováním, že díky masivnímu nárůstu jiných investičních příležitostí, „zlato nehrálo  ve světovém finančním systému menší roli než dnes“. A ač další nárůsty ceny nejsou garantovány argumentem „váhy peněz“ (jak to nazval Philip Klapwijk z GFMS), relativní nedostatek investorů, kteří by se silněji zainvestovali může představovat slabý argument pro pojmenování vývoje cen zlata bublinou. A ikdyž západní světové centrální banky drží značné zásoby tohoto kovu, tak největší držitelé světových měnových rezerv jsou naopak „podinvestováni“ (znova Philip Klapwijk) s rostoucím zájmem alespoň snížit své „přeinvestování“ v americkém dolaru.

Ve skutečnosti, „mimotržní prodeje zlata evropskými a jednoho dne i snad americkou vládou můžou zprostředkovat přesun zlata ze západu na východ, zmínil ředitel GFMS. Připomněl tak delegátům převod zlata z USA do Evropy koncem 50-tých a začátkem 60-tých let 20. stoleti, aby došlo k vyrovnání deficitů platební bilance USA. Mezitím tzv. „emerging“ ekonomiky pokračují v nákupu žlutého kovu, jednak aby diverzifikovali své relativně velké dolarové pozice a také jako formu katastrofického pojištění, dále také privátní investoři vidí zaplavení trhu „levnými“ penězi, zmínil ředitel prodeje německé rafinérie Heraeus, Wolfgang Wrzesniok-Rossbach. Jeho detailní prezentace o zlatých cihlách, mincích a dalších spotřebitelských produktech poukázala na silný nárůst ve fyzické poptávce v Evropě během řecké krize na počátku r. 2010.

Jedna pohnutka je psychologická,  řekl Wrzesniok-Rossbach. “Protože tady v Německu je silná touha po finančním zabezpečení, jsme nejvíce přepojištěnou zemí na světě“. Avšak z více historického pohledu na věc se německé domácnosti ptají: „Neviděli jsme to již v r. 1923?“

Po dvou značných propadech na akciovém trhu a globálním znehodnocení na trhu realit za jediné desetiletí, „Je zde zcela nový druh investorů, kteří nemají tendenci důvěřovat vládám a ani investičním produktům hlavního proudu“ zdůraznil vedoucí oddělení vzácných kovů  Natixis bank David Gornall. Během několika period globální finanční krize „Americká mincovna byla na limitech své bezprostřední fyzické dodávky“, dále uvedl, ale ikdyž tato horečka ustala, cena zlata dále pokračuje v růstu. To vše má vytvářet „bezbublinovou“ atmosféru na obchodním parketu.

„Když cena zlata pokořila nová maxima v září , reportoval Steve Branton-Speak z Goldman Sachs, “volatilita (v denních cenách, měřena na měsíční klouzavé bázi) byla na 5-ti letém minimu. Když pak cena pokořila hranici 1300 USD, obchodníci jen pokrčili rameny.“

„Zde je na místě porovnání s horečkou obhodování se zlatem během pádu Bear Sterns a Lehman Brothers“, zdůraznil Branton-Speak. “Co vypadá jako masivní nárůst poptávky, je ve skutečnosti velice malé…relativně nevýznamné“, potvrdil Jeremy East ze Standard Chartered Bank, ale zlato se dostává do popředí novinových článků, jelikož “začíná přesahovat váhu své významnosti”.

Když byl Jerremy East dotázán, zda je je zlato nová bublina, uchýlil se raději směrem k novému paradigmatu, který je ve skutečnosti paradigmatem starým. Vedoucí oddělení kovů vidí investiční aktivitu do tohoto vzácného kovu jako pomalu se probouzející ze svého zapomění během dvou dekád  vysokých úrokových sazeb a ekonomického růstu mezi léty 1980 a 2000. To představuje nárůst ceny zlata nikoli do nevídaných výšek, ale opětovné získání hodnoty klíčového aktiva, jakou mělo v více v minulosti – odtuď název článku „Zpátky do budoucnosti“. Je důležité se také zamyslet, proč není zlato jako aktivum pro investory vždy atraktivní, zmínil  Graham Birch, bývalý vedoucí oddělení přírodních zdrojů v Blackrock: 

“Nepotřebujete zlato, když:

• Inflace není  problém
• Vlády jsou neškodné
• Daně jsou nízké
• Měny jsou stabilní
• Trhy jsou prosperující

Jinými slovy, Birch říká, „Nikdo nechce zlato jsou-li na trhu vysoké výnosy s relativně malým rizikem.“ Kdežto dnes?

Zdroj: BullionVault

Preložil: Martin Lembak