Ak sa Vám niečo páči poprosím kliknúť na “páči sa mi to”, alebo FB “like” aby sme mali od Vás odozvu (a taktiež Nás to vedie k pokračovaniu Našej tzv neziskovej “práce”)…Čím viac klikov na “páči sa mi to”, alebo FB “like”, tým nám pomôžete rozšíriť sa “ĎAKUJEME”
Společnosti patřící do kategorie „Too Big to Fail“ zveřejnily své EPS (Earnings per share – Zisk na akcii) za 3. čtvrtletí 2011 a je to jedním slovem hrůza. Na první pohled jejich earnings (výsledky hospodaření) vypadají, jakoby předčily očekávání z hlediska čistého zisku a hrubých tržeb, ale stačí si přečíst tiskové zprávy, které následně odhalí pravdu, jak zoufalé banky právě teď jsou.
Jejich schopnost generovat reálné příjmy jednoduše zmizela. Při ploché výnosové křivce, omezené kupní síle spotřebitelů a rozvaze plné rizikových aktiv, jim zbyl jediný nástroj. Jejich poslední obranná linie mezi realitou insolvence a absurditou účetnictví je známa pod názvem CVA.
Credit Value Adjustment (Úprava Kreditní Hodnoty) je účetní praxe, která umožňuje použít „tržní“ hodnotu dluhu ve srovnání s nominální hodnotou.
Například Společnost A vydá 100 dolarů v dluhopisech s 5% kuponovou platbou. Za 10 let, kdy přijde doba splatnosti dluhopisů, zaplatí Společnost A 100 dolarů jejich držiteli. Během jejich života se ale dluhopisy obchodují na sekundárním trhu. Dejme tomu, že se Společnost A dostane do finančních potíží. Potencionální investor do dluhopisů bude nyní chtít více než 5% roční úrok kvůli zvýšenému riziku, takže nabídne, že koupí dluhopisy od jejich momentálního držitele (opět na sekundárním trhu, Společnost A již dostala zaplaceno 100 dolarů od původního investora) za 50 dolarů proti nominální hodnotě 100 dolarů.
Nový vlastník dluhopisů nyní dostává 5% úrok, ale jelikož zaplatil pouze polovinu nominální hodnoty (pamatujte, společnost stále platí 5 dolarů za každých 100 dolarů nominální hodnoty), tak ve skutečnosti pobírá 10 %. Dále předpokládejme, že Společnost A nezkrachuje, a když dojdou dluhopisy ke splatnosti, tak splatí plných 100 dolarů nominální hodnoty. To vůbec není špatný obchod pro investora, pokud Společnost A nezkrachuje.
Zatím je to v pořádku, ale tady se to stává úsměvné z účetního hlediska. Teoreticky Společnost A mohla koupit zpět 100 dolarů, které dlužila, za 50 dolarů. Takže v podstatě by dlužila jenom polovinu toho, co si původně půjčila. Způsob, jakým by to poznala, je zaznamenáním rozdílu mezi „tržní hodnotou“ a „nominální hodnotou“ jako příjem. Stále dluží stejných 100 dolarů a určitě nemá kapitál, aby dluh odkoupila zpět, ale z nějakého důvodu může rozdíl zaznamenat jako příjem.
To je přesně to, co udělaly banky ve 3. čtvrtletí. Jak riziko protistran těchto bank rostlo, jejich dluh vzrostl ve výnosech (spadl v ceně) a z účetního pohledu to má pozitivní dopad na earnings. Jak pozitivní a jak převažující? Podívejte se na graf níže, který zobrazuje vyhlášené EPS pro BAC (Bank of America), C (CitiGroup) a JPM (JP Morgan) a také část, která je přičítána CVA.
Graf 1: Poměr reálných EPS a vlivu CVA
Jinými slovy, Bank of America by vyhlásila EPS rovny 0 a JP Morgan spolu se CitiGroup by poklesly značně pod odhady. Nejjednodušší způsob, jak rozumět tomu, co se za „podezřelým účetnictvím“ skrývá a jak se bankám daří, je prostě se podívat na jejich schopnost generovat zisky před tvorbou rezerv na ztráty z úvěrů ve srovnání právě s těmito rezervami na ztráty z úvěrů. Jednoduše řečeno, mohou banky generovat příjem potřebný k tomu, aby pokryly ztráty z úvěrů?
Zisk před tvorbou rezerv k úvěrům
Od 4. čtvrtletí 2009 se šíří zajímavý trend: zisk před tvorbou rezerv klesá. Při plochém růstu tržeb a zvyšujících se neprovozních nákladech (soudní spory, exekuce majetku, atd.) se jejich zisk jednoduše zmenšuje. Současně ale začaly snižovat tvorbu rezerv k úvěrům.
Dalo by se říct, že banky během vyvrcholení krize vytvořily tolik rezerv, že nyní mohou začít rozpouštět tyto rezervy, díky čemuž mimochodem vypadají zisky před tvorbou rezerv mnohem lépe. Problém s touto logikou ale je, že ceny nemovitostí klesají. Pracovní trh se zhoršuje a pravděpodobně horší je také skutečnost, že druhotné hypotéky (další úvěry spojené s původní hypotékou) stále zůstávají plně oceněny v rozvaze oproti skutečnosti, že ztráty, které z nich vzejdou, budou mít vliv na příští earnings.
Takže odpovězme si nyní na otázku: může zisk před tvorbou rezerv pokrýt budoucí ztráty? Budeme-li předpokládat, že ceny nemovitostí dosáhly svého dna, tak možná ano. Pokud ale ceny zůstanou neměnné nebo budou dále klesat, pak nikoli. Podíváme-li se na vládní organizace typu GSE (Government Sponzored Enterprice) a banky samotné, které volají po dalším poklesu cen domů a bytů, pak je to ještě více ironické, že se rozhodly snižovat rezervy na budoucí ztráty.
Graf 2: Zisk před tvorbou rezerv VS Rezervy na ztráty z úvěrů (Bank of America)
Graf 3: Zisk před tvorbou rezerv VS Rezervy na ztráty z úvěrů (Citigroup)
Graf 4: Zisk před tvorbou rezerv VS Rezervy na ztráty z úvěrů (JP Morgan)
Graf 5: Zisk před tvorbou rezerv VS Rezervy na ztráty z úvěrů (WFC – Wells Fargo)
Rezervy jako procento z celkových Úvěrů a Půjček
V návaznosti na výše uvedené, věnujte teď pozornost grafu níže, kde jsou zobrazeny rezervy jako procento celkových úvěrů a půjček. Sledujte, jak ve 4. čtvrtletí 2009 dosáhly vrcholu. Mezitím ale ceny domů nadále klesaly.
Graf 6: Rezervy jako procento z celkových Úvěrů a Půjček
Předpokládejme nejpravděpodobnější výsledek a to ten, že ceny nemovitostí budou i nadále klesat. V určitém bodě budou banky opět nuceny zvýšit jejich rezervy na úvěry a půjčky, což bude mít negativní důsledek na earnings, jak jsme byli svědky během roku 2008. Aby toho nebylo málo, oproti roku 2008 je v tomto případě zisk před tvorbou rezerv plochý až klesající.
Ale počkejte, není vše ztraceno. Podle tohoto scénáře se vnímané riziko jejich dluhopisů zvýší, což bude znamenat, že cena tohoto dluhu klesne, a to dá bankám další šanci nafouknout zisky skrze CVA. Padne-li hlava, vyhraji. Padne-li orel, prohraješ.
Zdroj: MACROstory
Facebook komentár