Čtyři malé poznámky o vazbě mezi soukromými mzdami a veřejným dluhem…
Během doby mezi rokem 1945 a červencem 1947 Spojené státy snížily počet svých ozbrojených sil z 12 milionů lidí na cca 1,5 milionu.
Dopad na ekonomiku – a na rekordní dluh pokladny USA – je těžké zveličovat…
Na grafu – červeně dluh USA k HDP (v %, stupnice vlevo), zeleně mzdy v soukromém sektoru v % HDP (stupnice vpravo)
Ve skutečnosti na obou koncích našeho grafu, národní dluh – v poměru k HDP – ukazuje mechanickou příbuznost s příjmem soukromého sektoru. Protože padá, když mzdy rostou a naopak. To není překvapující, protože soukromým sektorem vytvořený příjem je vždy primárním zdrojem daňových příjmů.
Nicméně graf ukazuje tři další věci, které by plánovači ve Washingtonu (a také soukromí a zahraniční držitelé dluhopisů) měli také zvážit:
- Podíl mezd v soukromém sektoru k HDP se ustavičně snižuje od poválečné demobilizace. Ano, byl mohutný růst zisků podniků. Ano, HDP jistě zahrnuje nyní mnohem více aktivit, než dříve. Ale také se odehrává vytrvalé znárodňování ekonomiky USA a to ve zrychlujícím tempu.
- Mimo totální války, privátní příjmy nikdy nebyly menší ve srovnání s veřejným dluhem než nyní. Padaly z poměru 2:1 na počátku Velké Deprese, aby se ustáleně držely okolo 1:1 během 60., 70., 80. a 90. let a nyní se propadly až na čtyři desetiny národního dluhu. Nejnižší hodnoty dosáhl poměr v roce 1945 – 0.32.
- Demobilizace byla nezbytná od poloviny 40. let do jejich konce a to kvůli a) zastavení růstu dluhu a b) také splácení dluhu. Podobný ekonomický šok již nyní nemáme k dispozici, jakkoliv nynější vláda může také plánovat cíl 4% růst HDP. Ale i takový růst by těžko zamezil růstu dluhu na $20 bilionů na konci této dekády.
Přesto, jakou máme nyní možnost demobilizace? Navrácení 10 milionů lidí na soukromý pracovní trh se za nynější ekonomické diskuze nestane. Stejně tak nedojde k obratu v trendu rychle rostoucího amerického dluhu k HDP.
Facebook komentár