Co dělat v případě kvantitativního uvolňovaní s číslem 3? “Katy Delay”

Kvantitativní uvolňování  (Quantitative Easing, QE) není nic víc, než plánovaná inflace.

Abychom si byli jistí, že všichni této frázi rozumí, najděme si definici „inflace“:

Inflace … 2a) zvýšení objemu peněz a kreditu v poměru k nabídce zboží a služeb b) růst cenové hladiny, který je toho následkem, specif., nadměrný nebo vytrvalý růst způsobující snížení kupní síly.  (Zdroj: Webster’s New World College Dictionary, 4 edice, 1999 )

Jinými slovy, kvantitativní  uvolňování je pokus FEDu podpořit ekonomiku, cenovou úroveň, a ceny akcií (tedy akciové trhy) nákupy vládních dluhopisů  za nic jiného, než za svůj vlastní kredit, postavený na dobré víře v sebe sama, a jištěný kreditem postaveným na dobré víře v americké plátce daní. V podstatě, FED provádí 2a) k dosažení 2b). (Pokles v kupní síle je jen náhodný, ale atraktivní vedlejší produkt, alespoň v rámci způsobu myšlení guvernéra FEDu)

Ví FED opravdu, co dělá?  Podívejme se do historie.

V roce 1933, málo známý ekonom Edward C. Harwood podrobil zkoumání tehdy aktuální „plánovanou inflaci“ prováděnou FEDem. Harwood byl šokován zjištěním, že všichni vlastně považovali plánovanou inflaci za stimulaci léčení Velké hospodářské krize.  Díky své práci v oblasti statistiky přišel na to, že do roku 1933 se ekonomika sama zbavila prvků, které krizi způsobily a že privátní sektor byl předurčen k rychlému comebacku. Intervence ze strany státu bylo to poslední, co ekonomika potřebovala. Přesto politici a FED zvažovali intervenci.

V článku pro magazín Bankéři New Yorku napsal Harwood následující:

„Je tu několik možností, s respektem k plánu samotnému.  Může fungovat, jak bylo plánováno a tedy vést k návratu k původní cenové hladině z roku 1926, anebo alespoň k posunu tímto směrem, výrazné velikosti.  Nemusí fungovat vůbec. Může se ukázat, že je neukormidlovatelný a dojde k nekonečné expanzi kreditu a měny, což konečně prokáže nicotnou hodnotu dolaru. Naneštěstí, historické zápisy napovídají, že poslední jmenovaná varianta je možná ta nejpravděpodobnější z těchto tří. V každém případě je nad míru jasné, že každý podnikatel či investor bude nucen přizpůsobit své záležitosti pravděpodobnému následnému vývoji situace….

Je jasné, že kdokoliv věřící  v to, že prováděný pokus o inflaci bude neplodný a bez většího dopadu, nezmění svůj současný kurz. Ale, ti kdož očekávají obrození a zvýšené ceny obecně, stejně jako ti, kdož se obávají nekonečné expanze a ultimátní zkázy, budou jistě jednat s úmyslem využít situace, alespoň co se týká ochránění jich samotných. Opatrné zvážení toho, co toto bude znamenat v každém z výše zmíněných možných průběhů plánu, se ukáže být objasňujícím.

Majitel kapitálu se nemusí inflace bát, naopak, tímto je předurčeno mu k  zisku (pokud se on či ona domnívá, že plánovaná inflace bude úspěšná), ale pozice držitele dluhopisů je značně odlišná….  Očividným lékem je prodej instrumentů s fixovaným ziskem a nákup kapitálu.

„Pokud ale vlastník dluhopisů a hypoték obává se pádivé inflace (hyperinflace), může se pokusit převést své instrumenty do zlata s cílem ho nashromáždit co nejvíc…“

„Situace spořicího, který má uložené své úspory a člověka, který spoléhá na politiku životního pojištění je podobná té, s kterou se potýká vlastník dluhopisů. Zaprvé, hodnota uložených dolarů bude klesat, co se týká nákupu zboží, během průběhu inflace. Je docela zřejmé, že se spořícím vyplatí vybrat úspory a zakoupit majetek nebo nějaké komodity. Ti, kteří by se báli, že dolar půjde cestou Německé papírové marky, přirozeně vyberou své vklady, a také své peníze pošlou v menším množství do životního pojištění, ve prospěch hromadění zlata. “

Co následuje v případě, že inflace byla uznána jako efektivní, je nutnost, aby banky vyplácely obrovské sumy spořicím, a zároveň s tím se zaplaví trh instrumenty na prodej.  Banky a pojišťovny budou mezi prodávajícími také – s cílem dostát poptávce po hotovosti respektive po zbavení se hotovosti a toto vyústí v celkovou demoralizaci dluhopisového trhu. Je těžko nutné dodávat, že toto bude znamenat uzavření každé banky v zemi. (Toto se stalo několik týdnů později)

Pravda ohledně této věcí  zní – inflace je cesta do pekel. Účelově plánovaná  inflace tuto cestu jen zkrátí, protože nasměruje k cíli i ty největší ignoranty. Inflace může uspět pouze v případě, že trvale ošálí většinu lidí. To, že kdokoliv by se nechal ošálit opatřením, o kterém se debatuje v obou komorách Kongresu a v denním tisku je neuvěřitelné.

Ti, kteří obhajují i tu nejjemnější plánovanou inflaci, se pokouší uvést do pohybu síly, které přinesou destrukci, nejen jejich plánům, ale které roztrhají na cucky celou ekonomiku. Slova jsou příliš slabá na to, aby mohla adekvátně odsoudit ty, kteří jsou, jako malé děti s příliš složitou hračkou, ochotni zničit to, čemu nerozumí. „

Pondělní Kitco obrázek zlata nám ukáže zajímavý  protějšek k jeho názorům

Graf: Kitco gold chart, 8/22/11, 4:30 p. m. EDT

Neřekla bych, že ekonomika se dnes nachází ve stejném stavu jako v době, kdy na ni pohlížel Harwood, v roce 1933. Dnes čelíme dalšímu roku a půl „nestability systému“, podstatnému faktoru v současné stagnaci. Ale, trhy musí pokračovat.

Výsledkem všech těch zmatků  je dnešní rozpolcená osobnost trhů.  Třetina věří,  že QE3 bude „úspěch“, resp. akciové trhy budou jasným vítězem. Třetina věří, že problémy v Evropě zničí akciové trhy, ale posílí trh s Americkými dluhopisy a dolarovou hegemonii, i přes QE3. Poslední třetina věří, že budeme svědky toho, jak Evropské problémy způsobí odklon od dolaru a možná i celosvětový pád do zpět do krize (Double Dip), stejně jako v roce 1933.

Co si myslíte vy?

Zdroj: Sybil’s Star