Čína a Indie: Stálý hlad po uhlí od “Marin Katusa”

Jeden doufá,  že rčení „Nezastřelte posla“ je v mezinárodní komunitě pořád populární.

Konzultanti ve Velké Británii usídlené společnosti M&C Energy Group se jako poslední připojili k velkému počtu hlasů, které žádají mezinárodní komunitu, aby zvýšila tlak na Čínu a Indii, aby tyto přešly na čistší energetické zdroje.

Pokud jde o analytika na energie Davida Huntera, je to byznys Západu, který nese afinační břemeno redukce uhlíkových emisí (CO2). Čína a Indie, na druhé straně, profitují z mnohem levnější energie a jejich společnosti nemusí nést náklady zpětných efektů v důsledku globálního oteplování.

Pan Hunter by měl avšak sebrat odvahu v očekávání nepojivých zpráv. Průmysloví experti určitě v dlouhodobém výhledu neočekávají pokles poptávky po uhlí.

Podle jejich analýz globální poptávka po uhlí – teď jíž na rekordní výši – bude nadále silná, i když recese snižuje spotřebu ropy a zemního plynu. A čísla určitě odpovídají těmto očekáváním.

Očekává  se, že indická poptávka po uhlí dosáhne 653 miliónů  tun v tomto fiskálním roce, při očekávaných 572 miliónech tun vytěžených  doma. China National Coal Association (Čínská národní asociace pro uhlí) očekává růst poptávky v roce 2010 o 4-6% a spotřeba uhlí vzroste na zhruba na 3,4 miliardy tun.

K nakrmení  hladovějících ekonomik a vytáhnutí miliónů lidí z chudoby, žádná země nepřistoupí na nějaké zasahování do své energetické agendy.

Existují  dva typy uhlí – prakticky dva typy poptávky – když  přichází uhlí na trh. I když nemohou být považovány za úplně oddělené, kritika vznášená na tyto dva asijské tygry se stává poněkud otupená, když to vezmeme z tohoto úhlu pohledu.

První  je tepelné uhlí, nejlevnější a nejpopulárnější pro výrobu elektřiny v rozvíjejících se ekonomikách. Většina z 75% čínské elektřiny pochází z uhelných elektráren, ale tento obrázek se rapidně mění.

Podrážděný  nálepkou „světový největší spotřebitel energie, Peking těžce investuje – 736 miliard US$ – do investičních plánů na čistou energii. Cíl: zvýšit zásobu nefosilních paliv na 15% celkové primární energetické poptávky okolo roku 2020. Takže skutečně, přání pana Huntera, aby Čína méně využívala uhlí, se možná stává skutečností. Co se týká Indie, nikdy není smířena s tím, že je tak daleko za svým asijským rivalem.

Druhou poptávkou je uhlí pro metalurgické nebo koksovatelné uhlí. To je, co Čína a Indie skutečně potřebují – metalurgické uhlí dobré kvality, něco, čehož má Severní Amerika spousty. A tato poptávka se neobjevuje kdykoliv brzo.

Pro silnou ekonomiku je potřeba silná infrastruktura. Pro silnou infrastrukturu je potřeba ocel. Ocel je páteří ekonomiky a je to metalurgické uhlí, které se používá k výrobě tepla v 90% světového ocelářského výrobního procesu. A pokud ekonomika pokračuje v plamenném růstu, je to dovoz metalurgického uhlí, které se bude přikládat do pece.

Rozkvět trhu z uhlím je daleko od toho, aby byl u konce. My jsme uhlí dříve pojmenovali jako býčí trh; dnes je mnohem více v popředí zájmu trhu a neodchází. Dodavatelé uhlí také vědí, která strana jejich chleba je pomazána máslem.  Zatímco tradiční trhy v Evropě pokračují ve vzepření se svých dluhových krizí, Čína a Indie budou hodně šťastné, v závodě budou vpředu a zachytí správnou vlnu.

Zdroj: Casey Research

Preložil: Ivo Stloukal