Geithner: Američané příliš mnoho utráceli a zadlužovali se a příliš málo spořili. Co bude dál?

Během minulého roku ministr financí Tim Geither  několikrát varoval:”Lidé si žili příliš dlouho nad poměry. Nevyhnutelně nás čeká průchod velmi těžkým obdobím transformace, kdy začnou lidé více šetřit, redukovat dluhové břímě.” Tito Američané se oddali dlouhému období nestřídmé spotřeby a neadekvátnost výše jejich úspor je očividná. Je ale příjemné slyšet potvrzení faktů z vysokého veřejného postu. Kolik volených zástupců lidu by bylo schopných říct svým voličům, že spotřebovávali příliš mnoho  a šetřili příliš málo?   

Jednou z cest, jak zjistit strukturu spotřeby Amerických spotřebitelů je podívat se na jejich osobní míru úspor. Tato data pocházejí z Ministerstva Odchodu. Podívat se na tento index za období 50ti let jeho historie pomůže vysvětlit změny, ke kterým došlo a nastíní možný budoucí vývoj chování spotřebitelů. Víme, že 70 procent HDP je tvořeno spotřebiteli, změna v jejich struktuře utrácení a úspor bude tedy mít zásadní dopad na budoucí ekonomický růst.   

Ministerstvo obchodu definuje míru úspor takto: začíná to osobním důchodem, v němž jsou zahrnuty odměny za práci, dividendy, úroky, příjmy z nájmu a příspěvky do systémů sociálního a zdravotního zabezpečení od zaměstnavatele. Z tohoto celku se odečítá daň z příjmu a zaměstnanecká část daní ze mzdy. Rozdíl představuje disponibilní osobní důchod. Od něj se odečtou neinvestiční výdaje spotřebitelů, včetně maloobchodních výdajů, utilit, a úroků splácených na spotřebitelských úvěrech. Za položku bydlení úřad odčítá placený nájem pro nájemníky nebo splátky hypotéky,  daně z nemovitostí a  pojištění pro majitele domů. (Nepracuje se se samotnou platbou nebo splátkou za dům, ta je hodnocena jako investiční  výdaj).  To co zbude, jsou osobní úspory.   

Ministerstvo Obchodu začalo sledovat míru osobních úspor v roce 1959. Za prvních 26 let se tato míra pohybovala okolo 9 procent za rok. Po většinu tohoto období byli míry v rozmezí 9 až 10 procent.  Poprvé v  roce 1985, míra úspor započala svůj 20 let dlouhý pokles.  V roce 2005 spadla míra úspor na 1.4 procenta, nejnižší hodnotu od začátku sledovaní v roce 1959. Většina ekonomů věří, že úroveň úspor v roce 2005 byla nejnižší od dob Velké Deprese.   

Ve chvíli, kdy se projevila součastná recese, míra úspor vzrostla. V roce 2009, nárůst na hodnotu 5.9 procent, úroveň naposledy zaznamenanou v roce 1982. Míra úspor  standardně roste v recesích, protože spotřebitelé omezí utrácení a začnou více spořit.  V recesi let 1974 – 75 byla dosažena úroveň 14.6 procenta a v letech 1981-82 to bylo 12.2 procenta.   Pro investora zaměřeného makroekonomicky budou zásadní otázky, jak se bude míra úspor  vyvíjet a jaký dopad to bude mít na ekonomický růst.  Ekonomové navrhli tři možné scénáře: (1) návrat na úroveň 9 až 10 procent, stejnou jako před počátkem snižování v roce 1985; (2) míra úspor se bude pohybovat   na současné úrovni – okolo 6 procent, což je také průměr za celé 50tileté sledované období; (3)návrat na úroveň pod 4mi procenty, které byli sledovány většinu dekády předcházející současné recesi.

Pečlivá analýza Charlese Steindela z New Yorské Federální Rezervní Banky publikovaná v roce 2007 předkládá několik důvodů proč by mohla míra úspor zůstat na současné úrovni nebo vzrůst výše během následující dekády. Steindel argumentuje, že míra úspor vzrostla a mohla by tak zůstat díky (a) nejistotě ohledně budoucích příjmů; (b) omezené dostupnosti půjčit si peníze; a (c) obrácenému efektu bohatství.  

• Současná ekonomika je v bodu vysoké nejistoty. Mnoho firem, které měli stabilní příjmy, je teď konfrontováno se situací, která se může ukázat být dlouhým obdobím před stabilizací ekonomiky.  Majitelé a zainteresované osoby těchto firem se mohou rozhodnout, že je rozumné dát bokem peníze, které mohou v případě potřeby fungovat jako záchranná síť. 
• Široce rozšířené omezování nabídky peněz zapříčinilo, že je pro spotřebitele obtížnější si půjčit a utrácet, a spoření se stává standardním způsobem (jak získat dostatek prostředků). Dostupnost peněz na půjčky na auta a domy výrazně klesla, a tím ztížila spotřebitelům možnost utrácet za dražší věci, než na které mají. 

Efekt bohatství může být nejdůležitějším kontributorem ke zvýšené míře úspor. Po desetiletí ceny domů rok od roku rostly. Dům je nejhodnotnější investicí většiny Amerických rodin. Spoléhali se to, že jim zajistí dostatek peněz na období důchodu. Ale po více než 50ti letech nepřerušeného růstu, ceny v této recesi klesly. V budoucnu mohou ceny dále padat, nebo jen po nějakou dobu nerůst. Hluboké a časem ověřené očekávání, že ceny domů budou jen růst, nemusí být pravdivé. Majitel nemovitosti, který počítal s tím, že cena jeho domu vytrvale poroste, si může uvědomit, že si bude potřebovat začít spořit, aby měl zajištěno pohodlné dožití. 

Investor je také konfrontován s novou realitou. Mezi lety 1982 a 2000, trh akcí produkoval velmi pěkné výdělky. Seniorům v roce 2000 bylo obvykle řečeno, že mohou očekávat nárůst S&P 500  v dlouhém období o 10 procent za rok. V dekádě začínající v roce 2000 byli ale nárůsty hodnoty hlavních akcií nepatrné. Jako by to nestačilo, úrokové míry na Depozitních certifikátech a trhu peněz jsou tak nízké, že nepředstavují smysluplnou cestu k výdělku. Pro jednotlivce starší 40ti let vyhlížející důchodové období se spoření může jevit jako nezbytná nutnost.

Bývalý guvernér Federálního Rezervního Výboru Lyle Gramley poznamenal, že současná finanční krize naučila Američany rozpoznat hodnotu úspor.“Spotřebitelé dostali hořkou lekci,že  se při jejich chování v minulosti vydali příliš daleko a nemusí být schopní se zdraví a celí vrátit zpět. Nemůžou se spoléhat na to, že hodnota jejich domu  nebo peněz investovaných přes penzijní plán  poroste natolik, že jim zajistí všechny peníze, které budou potřebovat pro klidný důchod, vzdělání jejich dětí nebo zdravotní péči. Budou muset ušetřit něco sami od sebe, takže si myslím, že to povede k zvýšení úrovně míry úspor“ řekl dle Banknote, dodávající, že by nebyl překvapený, kdyby míra úspor dosáhla v blízké budoucnosti 8 procent – úroveň z let 1950 – 1980.

Jak dva předešlé roky demonstrovali, neklesající 6ti procentní míra úspor se projeví v nižší úrovni spotřeby a nižším celkovém růstu. 10ti procentní míra by znamenala ještě horší ekonomické těžkosti. Studie San Franciské Federální Rezery z roku 2009 poukázala na to, že 10ti procentní míra úspor může snížit HDP o tři čtvrtiny procenta za rok během následující dekády. Současný dlouhodobý trend růstu HDP je 2.7 procent. Redukce o 0.75 by znížila růst na 2 procenta za rok. Ekonom Paul Krugman prohlásil, že pro soběstačnou ekonomiku je třeba růst alespoň o 2.5 procenta. Bývalý předseda FEDu Alan Greenspan poukázal na to samé před více než deseti lety.

Zdroj: Mutual Funds